Autor: DavidV

Recenze Opel Vectra

Opel Vectra A, zástupce střední třídy (i když jeden z nejmenších), jsem pořídil v roce 2003 s téměř 8-mi lety a dle tachometru 75 000 km. Zdálo se to málo, ale po důkladné kontrole všech možných indikátorů stáří a opotřebení, jsme došli k tomu, že to asi bude pravda. Tento vůz zastoupil Opel Kadett, který už mi přestával v otázce pohodlí a bezpečnosti vyhovovat (na jeho obhajobu musím konstatovat, že na svůj věk 17 let a 220 000 km to bylo celkem spolehlivé auto a taky proto jsem značce zůstal věrný).

Rozhodně to nebyla chyba. Auto mám již 3. rok a doposud bych je označil jako velmi spolehlivé. Jediná vyložená závada, kterou jsem musel neprodleně řešit byla vyskočená pružinka v karabině připnutí bezpečnostního pásu, ale to mi trvalo asi hodinu doma. Trochu trpělivosti jsem obětoval i výměně prachovky na předním brzdovém třmenu. Dále jsem nechal vyměnit podsvícení topení a jednu žárovičku v palubovce, které lety praskly. Ještě bych se zmínil o špatném kontaktu v servopohonu centrálního ovládání v kufru, který jsem dočasně vypojil, takže kufr musím otvírat výhradně klíčem. Tím výčet závad končí.

Co se týče spotřebních věcí, tak jsem doposud vyměnil následující komponenty: rozvodový řemen (preventivně), baterku (také spíše preventivně), brzdové desky, silentbloky zavěšení levého předního ramene (klepalo to), všechny tlumiče (už jsem cítil nejistotu a auto se houpalo jako koza), přední pružiny (při výměně tlumičů se ukázalo, že je u jedné z pružin ulomeno cca ½ závitu, tak jsem to nechal pro klid vyměnit na obou stranách), zadní prasátka (uvalil jsem odvzdušňováky, na které snad nikdo nikdy nesahal). Výčet se zdá celkem dlouhý,ale dovoluji si upozornit, že nesnáším, když něco na autě nefunguje tak, jak má. S mnoha věcmi by se dalo ještě určitě jezdit, ale je lepší auto udržovat v pořádku, než to pak řešit nárazově za těžký balík peněz. Navíc se neštítím vzít do ruky šroubovák a kleště, tak je to kolikrát jen o ceně náhradních dílů, které nejsou drahé a je jich mnoho z druhovýroby nebo po vrakovištích. Ještě k tomu si dovolím upozornit, že auto má najeto 110 000 a měněné věci byly všechny původní (asi kromě baterky), takže by mě to dřív nebo později stejně čekalo. Nezastávám totiž názor, že je lepší auto prodat a koupit novější, když jsem ha za 3 roky poznal, a vím, co od něj mohu očekávat. O finanční stránce výměny auto za auto ani nemluvě.

Motor 1.8i (C18NZ) patří k pověstným Oplovským nesmrtelným 8-ventilovým agregátům, o které se vůbec nemusíte starat. Výměna oleje (10W40) je to jediné, co na něm provádím. Možná by stálo za úvahu jej zespod ochránit plechem, neboť vana náchylná ke korozi dost trpí. Otázkou je, zda by vana v parních letních měsících byla dostatečně ochlazovaná obtékajícím vzduchem. Jeho kladem je velmi široké pásmo otáček, v kterých jej mohu bez protestování zatěžovat. Od 1500 1/min až do 5500 1/min nabízí plynulý zátah (méně než 1500 se mu moc nechce do otáček a více než 5500 jej netočím) a opravdu optimální je pásmo mezi 2000-3000 1/min. Jeho nevýhodou je relativně malý výkon 66 kW, který je patrně reciproční ke spolehlivosti. Je to prostě běžec na dlouhé tratě. Typická pro Opely z 90. let je dlouhá převodovka, která poněkud obnaží poddimenzování motoru, takže rozjezd není z nejsvižnějších a se zapnutou klimatizací je to ještě horší. Zato má velikou výhodu při dálničním provozu, kdy ve 140-ti km/h motor točí nějakých necelých 3500 1/min, což se příznivě odrazí na spotřebě i hluku v kabině. Zde se ani vliv klimatizace neprojevuje, takže rychlost se dá bez problému nejen udržet, ale i zrychlit. Lze také např. dvojku rozjet na téměř 100 km/h rychlost. Když už jsem nakousl spotřebu, tak motor opravdu zaslouží pochvalu, neboť dlouhodobá spotřeba, kterou pečlivě monitoruji, se pohybuje lehce pod hranicí 7,6 l/100 km. Nutno ovšem podotknout, že rychlost vozidla ovládám výhradně plynem a vůbec jezdím spíše plynule, i když na hranicích předpisů. Čistě městskou spotřebu neznám, jelikož tvoří cca 25%, ale spotřeba na dovolených obvykle pokoří  7-mi litrovou hranici, a to i se zapnutou klimou a plným autem na dálnici při cestovní rychlosti do 140 km/h. Rozdíl spotřeb mezi zimním a letním provozem je průměrně tak 0,5l/100km

Z jízdních vlastností jsem doslova nadšen (zejména teď po výměně tlumičů).  Auto drží stopu neuvěřitelně dlouho a když už se trhá, tak neutrálně, takže s citlivou nohou na plynu se dá dosáhnout i přetáčivý smyk. Manželka tyhle radovánky moc nemusí, takže ta spíš ocení právě tu jistotu při vedení. Zajímavé je, že má tyhle vlastnosti se zachováním komfortu odpružení, kdy se přes nerovnosti doslova přehoupne. Brzdy bych po pravdě uvítal ostřejší, ale na vině bývá často ne zcela zdařilá koncepce samostavu v bubnech (rohatka-západka). Samostav se zanese prachem z obložení a krok brzdy se prodlužuje, což je nepříjemné. Pokud je všechno čisté, tak samostav funguje výborně, jak jsem se teď na vlastní oči přesvědčil při kontrole, zda v Opel servise „umí“. Jinak účinnost brzd je solidní a dokonce jsem na suchém asfaltu „vyzkoušel“ i vymoženost zvanou ABS při intenzivním brždění v zatáčce. Na řazení jsem si musel trochu zvykat, neboť motor s CPU má delší reakční doby v porovnání s karburátorovým motorem z Kadetta, kde jsem lupal jeden kvalt za druhým. Zde je nutno dát motoru chvilku čas, než otáčky poklesnou. Řazení je mírně nepřesné, respektive není znatelně cítit, jak kvalt zaklapl (v porovnání s Fordem Escortem nebo s Nissanem Almerou u kolegů). Jde však lehko a dráhy jsou přímé a ne příliš dlouhé. Posilovač řízení zrovna nepatří k těm vysoce účinným, takže o točení jedním prstem si můžu nechat zdát. Parkování ovšem je velmi pohodlné i pro moji ženu, která volant jednou rukou bez problému utočí. Toto drobné negativum se projeví při vyšších rychlostech jako pozitivum, neboť auto ještě nedisponuje žádnou proporcionální regulací posilovacího účinku, takže řízení ve vysokých rychlostech je příjemně tuhé. Pocit kontaktu s vozovku je subjektivně dobrý a řízení se mi zdá přesné.

Vůz má na rok výroby 1995 celkem solidní výbavu, která čítá: manuální klimatizaci, ABS, 2xSRS, posilovač řízení, originál střešní okno manuální, RMG, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, zadní sedadla dělená 1/3 a 2/3 včetně sedáků, loketní opěrka, která překrývá otvor pro převoz dlouhých tenkých předmětů (opravdu skvělá věc v zimě na lyže). Vůz je sedan, čímž je trochu limitován přístup do 530-ti litrového obřího kufru, ale ne nijak drasticky. Co se týká vzhledu vozidla, tak to je individuální měřítko, ale ve srovnání s vrstevníky se Vectra designérům povedla a nárazníky a zrcátka v barvě karoserie jí sluší stejně, jako upravená mřížka chladiče a falešná světla na víku kufru. Navzdory tom, že je to Opel a nemá ještě pozinkovanou karoserii, tak koroze této faceliftované verze nesžírá železo tak, jako u jejich starších sester. Konkrétně u mého vozu jsou za 11 let nedotknuté ani prahy ani lemy. Pouze zadní levé dveře měli na sobě pár pupínků dole u lemu. Ty jsem vybrousil na kov a opravil. Jinak jsem loni před zimou provedl nástřik podvozku a dutin a zima ukázala, že to byl dobrý krok.

Interiér je stále pohledný a přehledný, kromě spínače zadní mlhovky a naklápění světel, které překrývá věnec volantu, který se dobře drží. Malinko bych vytkl lehce vyosené sedadlo řidiče vůči volantu, ale už jsem si zvykl. Interiér nabízí mnoho odkládacích ploch a měkčené plasty vypadají pěkně a ani po 11-ti letech výrazně nevržou na nerovnostech. Kočičí hlavy autu moc nesvědčí, ale naštěstí takových silnic již moc není. Sedadla jsou pohodlná a ani delší cestování mi nezpůsobuje žádnou újmu.

Závěrem bych řekl, že Opel Vectra A bylo velmi vydařené auto a na základě vlastních zkušeností nechápu, kde se bere obecné povědomí, že vozy Opel nestojí za nic. Stačí nahlédnout do statistiky TÜV a čísla tam hovoří jasně. Corsa, Vectra, Astra patří k nadprůměrně spolehlivým vozům ve stářích od 4 do 11 let.

Technické informace: